Paranoia pravicových spoluobčanů po volebním úspěchu KSČM
Doslova zděšení u našich pravicově orientovaných spoluobčanů vyvolaly výsledky krajských a senátních voleb. Po volebním úspěchu KSČM jsou div ne v transu apokalyptického očekávání nového Vítězného února.
Tato paranoia má své kořeny ve dvacetiletém pumpování odésáckého antiintelektualismu do řad české veřejnosti.
Těžko mohou naši pravicoví spoluobčané dospět k jiným závěrům, když hluboce věří v koncepci dějin založené na konspiračních teoriích, které přisuzují komunistům jakousi neuchopitelnou schopnost náhle vstoupit do dějin a celé je obrátit směrem, který ani sama KSČM nedeklaruje jako žádoucí.
Okolnosti „Únorového puče“
Ničím jiným než konspirační teorií nelze nazvat ani jejich chápání samotného Února 48. Představa, že šlo o pouhý puč, kdy se malá skupina komunistů násilně chopila moci proti vůli drtivé většiny občanů, se nezakládá na historických faktech.
Skutečnost je taková, že tehdejší KSČ, ať se nám to líbí nebo ne, byla masová strana plná mladých lidí, odhodlaných „změnit svět“. Měla masivní podporu obyvatelstva. Myšlenky socialismu a znárodněné ekonomiky byly natolik populární, že je měly v programu i tehdejší pravicové strany – lidovci a národní socialisté.
Navíc měla KSČ v zádech Sovětský svaz, který měl velkou prestiž díky osvobození většiny Československa a diskreditaci západních mocností (s výjimkou USA) v důsledku Mnichovské dohody.
Předválečný režim byl hluboce zdiskreditován díky velkým sociálním a ekonomickým problémům 30. let.
Krátce po válce navíc vedení KSČ spíše krotilo znárodňovací mánii československé veřejnosti, snažilo se o širokou koalici a usilovalo o jakýsi hybridní ekonomický systém.
Činilo tak na pokyn z Moskvy, která se obávala válečného konfliktu se Západem, a tak se snažila ve východní Evropě vytvořit nárazníkové pásmo spřátelených zemí. V této fázi neusilovala o zavedení sovětského modelu v zemích východní Evropy.
Zlom přišel po vyloučení komunistických stran z vlád v Itálii a ve Francii v roce 1947 a následném vypuknutí Studené války.
To jsou okolnosti, které vedly k Únoru 48 a k tomu, že byl pak v letech 1948-53 postupně zaváděn sovětský model do Československa.
Stalinistické vedení KSČ pak dostalo stranu i stát pod úplnou kontrolu potlačením stávek proti měnové reformě, které se zúčastnila až čtvrtina všech pracujících, často vedených řadovými komunisty či místními funkcionáři.
Dnešní okolnosti
V roce 2012 je KSČM početně prudce upadající stranou s věkovým průměrem blížícím se 80 letům věku. Čím dál tím více se mění ze strany v pouhou volební skořápku. Počet členů zcela jistě nepřesahuje 50 tisíc a počet členů v předdůchodovém až raně důchodovém věku lze odhadnout tak na 10 tisíc.
O mobilizační schopnosti KSČM si lze udělat určitý obrázek z dubnové protivládní demonstrace, kde mezi přibližně 120 tisíci lidmi tvořil kontingent KSČM zhruba 1500 lidí.
Stalinistické křídlo KSČM dlouhodobě ztrácí půdu pod nohama, a to tak rychle, že i herečka Jiřina Švorcová krátce před svou smrtí vystoupila proti stalinistům, jejich obdivování se minulému režimu a dokonce vyzvala ke změně názvu strany.
Mobilizační schopnost stalinistického křídla KSČM dobře ilustrují jejich eskapády typu pokládání věnců na hrob Klementa Gottwalda, kde se jich schází sotva pár desítek.
Ozbrojené lidové milice pod vedením strany najdeme tak maximálně ve vlhkých snech několika pubescentů, kteří rebelují proti svým pravičáckým rodičům.
Studená válka je dávnou minulostí. Sovětský svaz již přes 20 let neexistuje, sovětský model vlády jedné strany a centrálního byrokratického řízení ekonomiky je hluboce zdiskreditován nejen v očích veřejnosti, ale i velké části komunistů, a to natolik, že v programu KSČM žádné takové návrhy nenajdeme.
Takže drazí pravicoví spoluobčané, kde vidíte ty paralely mezi dnešní situací a Únorem 48?
Fact or fiction?
Paranoidní fikce ještě nikdy nikomu chápat realitu nepomohly.
Na KSČM toho lze hodně kritizovat, a věřte, že ani mnozí voliči KSČM neskáčou radostí, jaká to je úžasná strana.
Ale skutečným nebezpečím pro demokracii je víra v iracionální bludy a paranoidní konspirační teorie a fanatismus s tím spojený.
Pokud i přesto zvolíte emigraci, kterou tak hlasitě vyhrožujete, pak je tu jedna země, kde stát nijak nezasahuje do života jednotlivce, kde si lidé „váží více svobody než jistot“.
Země zaslíbená zcela bez sociálních jistot, veřejného školství a zdravotnictví, podpor v nezaměstnanosti, ekologických norem, antidiskriminačních zákonů a dalších „socialistických experimentů“ na světě existuje.
Jmenuje se Somálsko a nachází se na východním cípu Afriky. USA nebrat, tam Obama s Bidenem zavádějí veřejné zdravotnictví a proti mormonovi Romneym asi příští volby prohrát nedokážou.
Pavel Šanda
Marine Le Penová vděčí za postup do druhého kola sektářství levice
Přes propad Socialistické strany v důsledku nesplněných slibů prezidenta Hollanda byla levice nejsilnějším volebním blokem. Přesto nemá v druhém kole prezidentských voleb ve Francii žádného kandidáta.
Pavel Šanda
Proč Radek Banga neměl dostat cenu?
Cenu Františka Kriegla udělovanou Nadací Charty 77 tento rok získá zpěvák a hudebník Radek Banga za odvážný občanský postoj, kdy protestoval proti ocenění skupiny Ortel při vyhlašování cen Zlatý slavík.
Pavel Šanda
Jak si Václav Klaus mladší naběhl na vidle matematické logiky
Nebyl by to Václav Klaus mladší, kdyby se nerozhodl zasáhnout do debaty ohledně role ženy ve společnosti, tentokrát v souvislosti s říkankou Jiřího Žáčka v učebnici pro druhou třídu základní školy.
Pavel Šanda
Jak se Miloslav Ludvík mýlí ve své kritice Prague Pride
Dva dny před každoročním pochodem homosexuálů a s nimi sympatizující veřejnosti se můj stranický kolega Miloslav Ludvík pustil do kritiky Prague Pride.
Pavel Šanda
Evropská unie po Brexitu: Překážky pro reformu EU
Debaty kolem Brexitu mě donutili k zamyšlení se nad Evropou a Evropskou unií a dát na stůl pár možná ne zcela utříděných myšlenek, ale myšlenek, které podle mě málo zaznívají.
Pavel Šanda
Největší fraška v dějinách referend
Ačkoliv se Velká Británie těší pověsti civilizované země s vysoce rozvinutou demokratickou tradicí a politickou kulturou, předvedla Velká Británie v posledních týdnech něco na úrvoni absurdního divadla.
Pavel Šanda
Kdo nás to vlastně osvobodil?
Brněnská učitelka Petra Štěpánová spustila svým vystoupením v televizním pořadu „Máte slovo“ horečnaté diskuse nad tím, kdo nás (a Evropu) osvobodil od nacismu. Jak symptomatické pro naši společnost
Pavel Šanda
Kritika islámu u nás není možná a 3 miliony britských muslimů
Nedávno jsem se setkal s názorem, že na Západě není možná kritika islámu z důvodů politické korektnosti. Jenže kritika islámu není možná spíše u nás než na Západě.
Pavel Šanda
Zveřejnění výkupného za Hanču a Tonču ohrožuje všechny české občany v zahraničí
Transparentnost je dobrá věc, ale některé věci je nutné udržet v tajnosti. Takovým případem je také informace o tom, že Česká republika zaplatila za dvě ženy unesené v Pakistánu výkupné, o jeho výši nemluvě.
Pavel Šanda
Clintonové Pyrrhovo vítězství aneb "Je to lhářka!"
Hillary Clintonová vyhlásila své vítězství v primárních volbách v Iowě, přesně řečeno kaukusech, ještě před spočtením všech delegátů. A to se jí vrátí.
Pavel Šanda
Vláda zase upřednostnila uprchlíky před našimi lidmi
V pátek 29. ledna se v médiích objevila zpráva, že vláda připravuje výuku češtiny, seznamování s kulturou a demokracií pro uprchlíky, kteří přijdou do České republiky.
Pavel Šanda
Hackerské útoky neonacistů ukazují, že Sobotka stojí na správné straně barikády
Už nějakou dobu se diskutuje o e-mailech, které zveřejňují neonacisté, kterým se podařilo vniknout do soukromé emailové schránky premiéra Sobotky.
Pavel Šanda
Útoky Hillary Clintonové proti jejímu demokratickému rivalovi Sandersovi působí zoufale
Hillary Clintonové začíná téct v kampani na prezidenta do bot. Její útoky však velká část demokratů vnímá jako nečestné a zoufalé.
Pavel Šanda
Americká revoluce 2016? Levičáci, je čas zakoupit americkou vlajku!
Každý skalní příznivce levice má poslední necelé tři týdny na to, aby zakoupil americkou vlajku. Tentokrát ale nepůjde o její demonstrativní pálení. Bude se vyvěšovat.
Pavel Šanda
My Češi se děláme horšími, než jsme
Občas má člověk potřebu se s ostatními podělit nejen o své znalosti či analýzy, ale i o své dojmy. O jeden takový dojem, který jsem nabyl v posledních měsících, bych se rád podělil. Souvisí s reakcí naší veřejnosti na uprchlíky.
Pavel Šanda
Střízlivý pohled na Václava Havla
Čtyřleté výročí úmrtí Václava Havla vybudilo jeho obdivovatele i jeho odpůrce k jeho oslavování či zatracování. Neshodnu se ani s jednou z těchto skupin a chci se o to trochu podělit.
Pavel Šanda
Protiuprchlickým fanatikům se nelze nikdy zavděčit
Protiuprchličtí aktivisté se neustále tváří, že chtějí řešit problémy spojené s uprchlickou krizí. Vše ale nasvědčuje pravému opaku.
Pavel Šanda
O strašné politické naivitě některých sociálních demokratů
V souvislosti s debatami kolem uprchlické krize se ve vší nahotě odhalila až šokující absence politického vzdělání u nemalého počtu sociálních demokratů.
Pavel Šanda
Adventní výzva, aneb jak se výzva nedělá
Adventní výzva se mi dostala do rukou dnes. První odstavce mi mluvily z duše, než jsem narazil na jeden odstavec, který mě zarazil a dal mi vzpomenout na osudová 30. léta v Německu.
Pavel Šanda
Kauza Asad: Bude součástí nového režimu?
V českých debatách, v nichž si hlavně jdou vzájemně po krku amerikanofobové s rusofoby, zcela zapadá podstata současného vývoje kolem Sýrie. Další kolo hádek, kdo je "říše světového zla," odstartoval rozhovor s Asadem.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 52
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2469x