Obrovské masy uprchlíků, které měly údajně zaplavit Českou republiku, ovládnout ji a vnutit zbytku populace islámskou kulturu v její nejhorší formě stále nepřicházejí.
S tím, jak se na jaře letošního roku významně zvýšil počet uprchlíků směřujících do Evropy, začala česká krajní pravice (za podpory řady politiků z mainstreamu) bít na poplach, že nás jako Česko čeká bezprecedentní vlna přistěhovalců.
Pokaždé, když nepřišla, přišli s vysvětlením, proč přijde za týden, za měsíc, prostě každou chvíli. Nepřišla ale ani po té, co měla rozhodně přijít - až Německo zavře hranice (a takové zprávy se objevily).
Je to skoro podobná situace, jako když náboženská sekta předpovídá konec světa. Ten nepřichází, ale vždy se najde nějaké vysvětlení, proč přijde o něco později.
Nějací uprchlíci možná ještě přijdou, ale nic nenasvědčuje, že by mělo jít o nějakou velkou vlnu.
V minulosti už uprchlické vlny Evropa zažila. Nejvýznamnější byla uprchlická vlna před válkou v Jugoslávii. Do jiných evropských zemí podle odhadů odešlo 600-800 tisíc lidí. Ačkoliv Česko mohlo být nakrásně cílovou zemí těchto uprchlíků vzhledem k tradičně dobrým vztahům někdejšího Československa s Jugoslávií i k jazykové a kulturní blízkosti, ani tehdy k nám nepřišly žádné masy.
Celkem do Česka přišlo 2 800 uprchlíků z bývalé Jugoslávie. Srovnáme-li to s čísly z Německa či Švédska, je to nula nula nic. V České populaci tvoří uprchlíci z bývalé Jugoslávie méně než tři desetiny promile. Zanedbatelný počet.
Přitom Jugoslávci měli tehdy mnohem více důvodů, proč směřovat právě do Česka, než současní uprchlíci z válečných zón v Sýrii, Iráku či Afghánistánu.
Proto je dost nepravděpodobné, že k nám tito uprchlíci přijdou v počtech, které by přesahovaly řád stovek. Prostě nejsme atraktivní země ani pro mnohé naše občany, kteří odcházejí v docela pěkných počtech do zahraničí, natož pro lidi z jiné části světa.
Problém celé české debaty o přijímání či nepřijímání uprchlíků, o islámu, apod. je v tom, že o uprchlíky, ani o islám v ní vůbec nejde.
Jde o vnitropolitický boj, kde téma uprchlíků a islámu je nástroj tohoto boje, nikoliv skutečné téma.
Česká krajní pravice sbírá plody své dlouholeté propagandistické práce a zatlačuje levici.
Vše začíná 11. zářím 2001. Do té doby se v českém politickém prostoru a v české společnosti islám vůbec neřešil. Většinu lidí vůbec nezajímal, málokdo o něm vůbec něco věděl.
Reakce neofašistů na útoky 11. září byla zprvu "tradiční" - oslavovali útoky na WTC jako vynikající zásah do centra "židovské světovlády."
Brzy si ale po vzoru svých západních "kamarádů" uvědomili, že přichází období, kdy média budou přinášet řadu negativních zpráv o muslimech a islámu.
Této situace se rozhodli využít a zahájili mravenčí propagandistickou práci skrze celou škálu webů, sociálních sítí i svých kanálů do mainstreamovějších médií, jejímž cílem bylo udělat z islámu a muslimů strašáka, kterého se každý slušný občan ČR bude bát.
Jelikož v ČR žije naprosto zanedbatelný počet muslimů, velká většina žádné muslimy ani lidi původem z muslimských zemí osobně nezná, neměla většina lidí žádnou osobní zkušenost a znalost, které by byla v rozporu s hoaxy a tendenční propagandou českých neofašistů.
Po dekádě takové "práce," téměř bez možnosti vnímat mnohem složitější vysvětlení, vyvracení hoaxů, apod. není divu, že většina českých občanů je z muslimů vyděšená. Obzvláště když propagandistická kampaň měla vliv i na řadu novinářů a politiků z mainstreamu.
Aktivita islamistických extrémistů jako Al Kajdá, IS či Boko Haram, stejně jako činy vlád, jako je ta saúdská, jim v tom mohutně pomáhaly.
Nějakých 15 let český fašismus hledal téma, na kterém by mohl rozjet monotématickou kampaň, jež by zásadně překopala českou politickou scénu, ideálně politicky zničila levici a celou politickou diskusi zredukovala na jednu část politického spektra.
Stačí se podívat, jak téma uprchlické krize krajní pravice spojuje s tématy s ní souvisejícími jen okrajově a které jsou součástí její agendy - typicky s požadavkem vystoupení ČR z EU.
Premiér Bohuslav Sobotka nejprve považoval celou věc za výsledek oprávněných obav občanů a kroky vlády směřovali v uklidnění znepokojených občanů. Viděli jsme zvýšenou aktivitu policie při vyhledávání uprchlíků na našem území, viděli jsme tvrdé (a silně přehnané) zadržování uprchlíků během těchto akcí zadržených, viděli jsme nesouhlas s kvótami a nakonec i návrhy přijmout výhradně křesťanské uprchlíky ze Sýrie.
Nic z toho nepomohlo, ačkoliv vláda těžko mohla vyjít oněm vyděšeným obyčejným občanům vstříc více. I to ukázalo, že podstatou není problém, kterému by Česká republika reálně čelila a které by bylo možné racionálně řešit.
Premiér Sobotka to pochopil a ve chvíli, kdy se po bok ultrapravicových hnutí často s neofašistickým jádrem postavil nepochopitelně i prezident Zeman, zachoval se státnicky a postavil se k celé věci čelem.
Byla to totiž jediná možnost.
Kampani krajní pravice proti neexistující vlně uprchlíků nelze čelit ustupováním této kampani. Jediné, co zbývá, je konfrontovat tuto kampaň přímo politicky, odhalovat, o co jí ve skutečnosti jde a jaké má cíle. K tomu je třeba velké politické odvahy a jsem rád, že máme premiéra, který tuto politickou odvahu našel.
Sobotka se postupně stává špičkovým politikem v tom dobrém slova smyslu. Daří se mu prosazovat spoustu dobrých věcí, které nejen pomáhají české ekonomice, ale hlavně zlepšují postavení těch, které předchozí vlády Topolánka a Nečase doslova "braly z huby." A to vše i přesto, že jej volební výsledky dohnaly do velmi složité situace koalice s českým Berlusconim - média ovládajícím oligarchou Babišem.
Sobotka získal velkou podporu v jednom klíčovém momentu, kdy se skupina kolem Haška pokusila o jeho sestřelení krátce po volbách. Nyní přichází další takový klíčový moment, kdy je naprosto zásadní Sobotku podržet a podpořit. Je to jediná možnost.
