Dnes jsem napsal na FB toto:

Nemám nic proti tomu, když si lidé vzpomenou na zemřelého politika. Nicméně to co se děje kolem Havla je šaškárna. Václava Havla jsem měl rád ještě dříve než většina lidí v tom státě věděla, že nějaký Havel existuje. Kdo sledoval Hlas Ameriky a Svobodou Evropu, tak Havla znal. Společně s Krylem a Slávou Volným, Lídou Rakušanovou či Ivanem Divišem to byl člověk, kterého mnozí obdivovali za jeho statečnost a postoj, jako například v případě brutálního umučení Pavla Wonky komunistickou policií.

Nicméně brát ho jako morální ikonu, člověka, který podváděl svou ženu i v době, kdy de facto umírala nemohu. Prostě existovaly dvě tváře Václava Havla a nám se připomíná jen ta jedna. Jen se zapomíná na to, že ani ta tvář politika nepolitika nebyla bez poskvrny, protože velice rychle se Václav Havel začal chovat jak podle knihy "Jak chutná moc".

Byl to bezesporu velký člověk, ale člověk, který nedokázal odejít, když odejít měl.

Dal jsem Vám plus doufaje, že s tím Mňačkem to byla nadsázka.

Díky za pokus zohlednit různé pohledy na VH. Celý problém jeho aktuální tvrdé kritiky "zdola" vidím v tom, že lidé od něj čekali něco spasitelského, jako by byl monarcha, ale on byl jen prezident bez pravomocí. Což se projevilo později, když vládl Klaus a Havel tomu jen přihlížel jako pak přihlížel krájení Československa pragmatiky Klausem a Mečárem. (Pragmatický politik, jak už to tak bývá, samozřejmě romantického Spasitele bez pravomocí ovšem převálcuje.) A část kritiků nemůže Havlovi odpustit, že skoncoval s poměrně poklidným socialistickým modelem komunismu u nás (v porovnání se SSSR či Polsku jsme se měli zlatě). Myslím, že by neškodil chladný analytický historický pohled na to, proč v listopadu 89 se VH projevoval téměř jako socialista, ale později se hodně snažil, aby získal všechno v restitucích z rodinného majetku, o svém kancléři nemluvě. Někdo by o tom mohl napsat článek, ale mám na mysli historiky, ne pošuky. Mimochodem revoluce vždy vynesou nahoru toho, kdo je schopen vést masy, a kdo to je, je tak trochu náhoda - v severní Americe to byl realistický obchodník s pozemky Washington, v jižní Americe válečník a snílek Bolívar, francouzská revoluce vynesla nahoru zuřivé fantasty, kteří pak končili pod gilotinou podobně jako v SSSR končili před popravčí četou Čeky židovští (a další) snílci snící o komunistickém globálním blahu. Prostě každý národ má takovou revoluci, jakou si zaslouží.

až na tu vinu za rozpad republiky, beru.

Ona tam byla i jeho vina. Jsem se Slováky denně v kontaktu a i ti, co nechtěli rozdělení se nakonec rozhodli na základě toho co řekl Havel a Slovákům to nebylo příjemné. Takže vina, byť ne právní tam byla ;)

myslím že jste to napsal dobře ...ubral jste na obou stranách a dá se s tím souhlasit...i když si myslím...že od odpůrců VH ti to vezmou...většina...ale příznivci se do Vás asi pustí...

zkuste někdy mluvit jenom o sobě a nerejpat do druhých.

Tak jednak Havel nebyl ten, který zavinil rozpad Československa a za druhé, jak by to asi vypadalo, kdyby chtěl Slováky držet nějak násilím. Naopak vývoj prokázal, že to byla správná cesta.

Jako první začal cosi blekotat o jakési pomlčce a že si dokáže představit změnu názvu republiky, hmm, že. Pak se toho chytli další chytrolíni z obou stran, ale On byl ten iniciátor rozpadu republiky.

Vůbec se neomlouvejte. Považuji váš náhled za objektivní a rozumný náhled na Václava Havla. Kritika se strhne z obou vámi zmiňovaných táborů, to je jasné. Ale berte to tak, že vlastně budou kritizovat jenom svou jednostrannost.